Poodkryjte historii peněz

Dějiny financí

Slovo finance pochází z latinského slova finis – konec. V přeneseném smyslu to lze chápat i jako ukonční závazku – finančního zadlužení.

V historii se pro získání potřebných věcí užívalo výměnného obchodu. Jeden tovar byl vyměňován za druhý. Později se užívalo všeobecných ekvivalentů místo peněz (dobytek, kožešiny, …). Tato forma platidla byla těžko dělitelná, skladovatelná a vyznačovala se i menší trvanlivostí.

V 6. – 7. století před naším letopočtem se začalo využívat kovových peněz – mincí. Postupně nahradily všeobecné ekvivalenty a umžňovali snadnější skladování a přesnost. V 17. století se objevily peníze papírové, protože již nedostačovalo množství mincí.

Dnes se můžeme setkat s několika typy peněz:

bankovky a mince (hotovost)
depozitní peníze na účtu (bezhotovostní peníze) – pro převod z účtu na účet
plastikové – platební karty

Mince

Mince jsou obvykle vyráběné z kovu, i když občas se můžeme setkat i s porcelánovými nebo plastovými mincemi. Na rozdíl od medailí nebo plaket jsou mince zhotovené na zakázku státu. Jejich vzhled a vlastnosti jsou přesně definované: meteriál, hmotnost, tvar, velikost, nápis a vzor.

Přední strana mince se nazývá líc (avers) a zadní strana rub (revers). Na přední straně je obvykle uvedena její nominální hodnota, navíc je zde zobrazeno, kdo minci vydal a kdo odpovídá za její hodnotu. Obecně se přední strana také nazývá jako panna (podle československé korunové mince s vyobrazenou ženou) nebo hlava (z dob Rakousko-Uherska a zobrazované hlavy císaře). Zadní strana se nazývá orel.

I když byly mince v minulosti lité, dnes se vyrábí pouze ražením. Všechny používané mince jsou stanoveny právními předpisy a jejich porušování je trestáno.

Bankovky

Předchůdcem bankovek byl papírový dlužní úpis, který sliboval jeho majiteli určitou finanční částku. Později se z nich stala samostatná forma platidla, kterou nyní nazýváme bankovky a jsou běžně užívanou formou listinných peněz.

Papírovými penězi se začalo platit od 9. století v Číně. Z praktických důvodů zavedli bankovky i evropští obchodnící ve starověku (úvěrové úpisy). A od 17. století takové úpisy vydávají banky.

Ochranné prvky bankovek

Aby zabránilo jejich snadnému padělaní, obsahují bankovky hned několik ochranných prvků:

Vodoznak – viditelný proti světlu
Ochranný okénkový proužek – metalizovaná hmota zapuštěná do papíru
Ochranná vlákna – vlákna oranžové barvy a délky 6 mm
Soutisková značka – z každé strany půlka značky, která při pohledu skrz dává dohromady souvislý symbol
Skrytý obrazec – číslo nominální hodnoty viditelné při umístění bankovky vodorovně do výšky očí proti světlu
Opticky proměnlivá barva – speciální barva měnící zabarvení v závislosti na úhlu světla dopadajícího na bankovku (zelená, zlatá)
Iridiscentní pruh – pruh široký 2 cm, který duhově mění barvu a volitelně může obsahovat nominální hodnotu bankovky
Mikrotext – tištěn tiskem z hloubky a tiskem z plochy, na rubové straně navíc u pravého okraje označuje číselně nebo slovně hodnotu bankovky.

Numizmatika

Numizmatika je označována z latinského nummus (peníz, mince). Jde o historickou vědu, která se zabývá platebními prostředky (mincemi, bankovkami, státovkami, směnkami, šeky, nouzovými platidly, poukázkami, žetony a předmincovními typy platidel) a jejich historickou úlohou.

Vzhledem k vývoji se numizmatika rozděluje podle tří kritérií:

geografické dělení podle kontinentů a územně politických celků
chronologické dělení na predmincovní platidla, starověká, středověká, novověká a moderní platidla
měnové delění podle měnových systémů a platidel tvořících menovou soustavu určitého státu či územního celku

Platidla na našem území

duhovky – keltské platidlo s duhovým leskem
denáry – raženy Boleslavem I.
braketeáty – vydávál Přemysl Otakar I. a Přemysl Otakar II.
groše – raženy v Kutné Hoře
tolary – stříbrné platidlo ražené Jáchymem Šikem v Jáchymově
krejcary – od vzniku Habsburské monarchie roku 1526
koruny – korunová měna vyhlášena 11. 8. 1892